Non-stop ŠD na Bezděkově 1. 7. 2015
Letošní Non-stop ŠD jsme se rozhodli uspořádat ze čtvrtka 18.6. na pátek 19.6.Naše původní plány na dlouhý celodenní výlet zhatilo jinak nepříznivé chladné počasí, ale i změna chování žáků k sobě. Pěkné kamarádské chování skončilo počátkem měsíce června a my od té doby stále jen poslouchali hádky a vzájemné osočování.
Přesto jsme se rozhodli, že Non-stop ŠD bude a odpoledním cílem naší cesty se stala stolová hora Ostaš. Během dopoledne nám sice drobně mrholilo, ale od 10 hodin bylo již počasí vstřícnější a tak jsme hned po obědě vyrazili. Nejprve jsme jeli autobusem pod Ostaš a pak nás již čekalo celoodpolední „šlapání“. Prošli jsme skalní okruh, prohlédli si všechny zajímavé skály (o některých jsme si dopoledne četli pověsti) a pak se již těšili na Kočičí hrad a do Sluje českých bratří. „Kočičák“ nás nadchl a dokonce jsme zde, jako na správném hradě, objevili poklad – lízátka a bonbóny.
Plni krásných zážitků jsme vyrazili pěkně pěšky zpět na Bezděkov. Přestože nás cestou bolely nohy, jen jsme se ocitli u školy, vjela do nás nové energie. Takže nebyl problém opéci si vuřty k večeři, pohrát si na zahradě a pak pěkně nachystat spaní v prostorách tělocvičny a družiny. V 21 hodin nás paní učitelky zahnaly do pelíšků a my byli zklamaní, že nebude stezka odvahy.
Ale to byla jen rafinovaná klička. Jen se venku udělala opravdu tma tento vrcholný bod, bez kterého by spaní ve škole nebylo to pravé, nastal. Ne všem se chtělo vstávat, ale nakonec jsme všichni zvládli projít po tmě celou budovu školy a zase se vrátit zpět do spacáků. Je zajímavé, že někteří jsme si tuto noční cestu ráno ani nepamatovali.
A ranní vstávání? No někteří jsme opravdová ptáčata a ta otevřela oči a pusy už v 5.30 hodin. Pár nás je pohodářů, co si musí spaní užít a ti vstávali až v 8.15. Nic to ale neměnilo na tom, že jsme měli nachystanou dobrou snídani, během dopoledne jsme si popovídali o zážitcích a odpoledne se pěkně rozešli na víkend domů k maminkám. foto
