Exkurze 8. tříd - Česká Třebová 7. 12. 2011
V úterý 22. listopadu 2011 jsme jeli se třídou A i B na exkurzi do České Třebové.
Nejprve jsme jeli do železniční stanice , kde nám říkali jak se odpojují vagóny , jak se řídí stanice , ale nejlepší byla obrovská tabule kde blikalo mnoho světélek , které ukazovali směr a jízdu vlaků.
Po několika hodinách jsme se odebrali do muzea jménem DEPO , ve kterém bylo opravdu hodně starých vlaků. Nejdříve jsme procházeli pod lokomotivou , pak jsme šli do lokomotivy a tam jsme se dozvěděli něco o různých páčkách volantech a tlačítek.
Když jsme prošli celé muzeum tak nám řekli že se můžeme povozit na točně , to bylo opravdu super. Když už byl čas jet , nasedli jsme do autobusu a jeli domů.Výlet se opravdu podařil.
Květa Vídeňová
EXKURZE 8.A
V úterý jsme vyrazili na exkurzi do České Třebové, kde jsme měli navštívit České dráhy. Ráno jsme vyjeli. Cesta byla dlouhá , ale přišla nám krátká, protože v autobuse byla zábava. Když jsme dorazili, měli jsme chvíli přestávku. Poté nás rozdělili na třídu A a B a rozvezli nás na různá místa.
Jako první jsme byli v řídící stanici, odkud se řídí provoz všech vlaků na nádraží.
Druhé místo, kam nás odvezli byla stanice na řízení nákladních vlaků. Tam nám ukázali jak se řídí vagóny. Byly spouštěny z kopečku a jely „samovahou“ dolů a rozjížděli se na určené koleje.
Potom nás odvezli do depa, kde nám ukázali opravu vlaků, myčku lokomotiv a různé další věci. Mohli jsme si prohlédnout kabiny skoro všech lokomotiv. Byla tam např.: ruská, parní lokomotiva, jeřáb a hodně dalších. Pak jsme se svezli na „točně,“ kde se otáčejí vlaky a navádějí na jiný směr.
Potom jsme vyrazili na cestu domů, která nám přišla ještě kratší, protože jsme hráli různé hry.
Na exkurzi byla zábava a zjistili jsme o železnici hodně nových poznatků.
Jan Sýkora
Autobusem za vlakovou dopravou
V úterý 22. listopadu jsme se my – žáci 8. tříd polické základní školy – vydali na exkurzi do České Třebové. Cesta autobusem připomínala trochu safari, když pan řidič zatopil s intenzitou pečící trouby, ale po dvou hodinách jízdy nás přivítalo největší překladiště vlaků v naší zemi. Rozdělili nás do dvou skupin a za doprovodu schopných průvodčí jsme se šli podívat do řídící věže. Upoutal nás veliký reliéf – jednoduchá mapa celého komplexu - s množstvím zářících světel a tlačítek a výhled z kabiny dosti zasloužený po tolika schodech co jsme vyšli.
Nebylo to však jediné co jsme mohli vidět. Po krátkém přejezdu octli jsme se v DEPU a bylo nám dovoleno projít se vlakem, pod ním i nad ním. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí a výlet jsme ukončili na točně před Depem.
Velmi se nám chtělo jet zpáteční cestu vlakem, ale ve vagónech nebylo místo a jelo to jen na Vídeň.
Eliška Pohnerová
Vláčky České Třebové
Dne 22.11.2011 se 2 třídy mladých pubertou ovlivněných lidí, v čele s našimi třídními a panem Hejnyšem , kterého výše zmínění lidé překřtily na šamana šedého-vlka.
Cesta autobusem byla jako cirkus na kolech. Po hodině a půl jsme vystoupili na nádraží, kde byl opravdu frmol a spousta lidí. Následovalo rozdělení podle tříd. Béčko v čele s paní učitelkou Vlčkovou a Šedým vlkem vyrazilo na řídicí věž, ze které bylo vidět rovnání vagonů a mužíci v oranžových hábitech, kteří rovnali vagony. My byli v řídícím centru, kde pracuje čtyřicet let starý počítač.
Následovala prohlídka depa, kde se opravují lokomotivy a my jsme prolezli snad deset vlaků. Několikrát za prohlídku jsme viděli i Pendolino, chloubu našich drah.
Cesta domů byla zase sranda. Matěj nás skropil kolou a jako jídlo se podával drcený perník. Další exkurze bude 15.12.2011.
Jakub Jiránek
Exkurze Česká Třebová
Na exkurzi jsem se docela těšila. Zúčastnily se dvě třídy s třídními učitelkami, paní učitelkou Michálkovou a paní učitelkou Vlčkovou. Když už jsme nastoupili do autobusu, udělali si pohodlí, tak jsme zjistili že jsme ve špatném autobuse a šli do správného. Jelo se do České Třebové na exkurzi vlaků. Je tam největší železniční uzel u nás v Čechách. Viděli jsme pendolino, líbilo se mi, bylo modré se žlutým pruhem. Prohlíželi jsme si vlaky, jak vše funguje, také jsme šli pod vlakem, byl to zvláštní pocit ale bylo to zajímavé. Procházeli jsme vlaky uvnitř, vysvětlovali nám řízení. Ještě ke konci jsme obě třídy nastoupily na točnu a otočili jsme se jako vlak, když potřebuje změnit směr. Když jsme jeli autobusem cestou zpět, byla sranda. Seděli jsme v autobuse na pětce, já, Síma, Klára, Kačka, Sára.
Monika Jenková
